L.A. L.A. L.A L.A... ozývá se ozvěna v tom temnu když se zeptám „Kde je zem Bohů a Monster?"

V téhle zemi Bohů a Monster jsem býval anděl, co spadl ze Zahrady všeho zlého. Zničen a zděšen, dělal jsem vše co za potřebí bylo, abych se dostal dál. Pokryt hnilobou, snažil jsem se vstát na nohy, pořádně se rozhlédnout. Jen jedno světlo, jež se upíralo přede mnou.

Thierry, leželi jsme spolu v šeré ložnici. Ty si dáváš trávu a já vzhlížím. Má duše je nespasitelná, už není cesty zpět, tak proč se držet zpět. Žij rychle, zemři mlád, měj zábavu, buď divoký.

Máš ten lék co potřebuji, Thierry. Byla to dřív sláva, likéry a tvá láska. Teď je to cokoliv, co ty mi můžeš nabídnout. Dal jsi mi si potáhnout, já se hned uvolnil. Mé ruce náhle padly na tvou hruď a po chvilce hloupého hihňání jsem ti seděl v klíně.

Svět se rozpadá a my též, nikdo mou duši si už nevezme. Táhne mi sotva na devatenáct a žiju jako Jim Morrison.

Líbali jsme se a při tom si dávali trávu. Přemohl jsi mě a držel vězněm na posteli, jedou rukou držel mé ruce nad hlavou.

„Chceš jít do extrému?" zeptal ses mě s úsměvem, jež mi napovídal, že máš za zády ďábla. Byl jsi posedlý svobodou a já zas posedlý tebou.

Ze šuplíku u nočního stolku jsi to vytáhl, něco, co ti dali před dnem kluci. Nikdy bych do nich neřekl, že to budou takový feťáci.

Na tu chvíli jsi mě osvobodil z tvého zajetí a něco nabral do injekční stříkačky. Ještě jsem si stihl potáhnout ze skoro vyhořelého jointa, než jsi mi jehlou jemně zajel pod kůži do mé žíly. Vypustil jsi to.

Nevinnost ztracena, už o mně není nic, co by zůstalo čisté. Jsem odpad, stejně jako ostatní v L.A.

Ale tohle je naše nebe, ve kterém chci být, chci být s tebou, Thierry. I za cenu všeho.

Svět se pomalu měnil a já cítil jak mnou proudí kus božího světla, mohl bych i přísahat, že jsem ho viděl, jak mi tou žilou proudí.

Jemně jsi mě chytil za boky a pod vlivem jsme se sami dostali do naší Rajské zahrady. Místo, kde není nikdo, kdo by nás zastavil.

Po chvíli jsme se začali cítit jako smrtelní, tak jsem tě prosil.

„Je mi jedno co je pro mě dobrý, tohle je nebe a co vážně chci." Je to ztráta, ztráta sama sebe. Bez Thierryho tu není pak nic, pro co tu dál být.

Svět je jako černobílý film, hlava se mi točí a ze slov tvých šílím.

„Pomalu se hroutím, co se sebou dělám?" brečím v jeho náruči.

„Shhh..." klidní mě „Život není až tak těžký, zlato." Nahnul se ke mně a políbil mě na čelo. Pevně jsem se ho držel, přišlo mi, že se všechno najednou hroutí a že se propadám.

„Drž mě!" hledím na jeho černobílou tvář, slzy modrého velvetu stékající jako řeky po mém obličeji.

„Nenechávej mě tu..." skoro mě nebylo ani slyšet. Topím se...