Noční obloha byla plná hvězd, měsíc byl v plném úplňku a pár listí se rozhodlo tancovat se studeným větrem. I přesto jak klidná atmosféra byla venku a Gemma by jsi mohla po dlouhé době dovolit říci, že ji noc konečně přála krásnou a klidnou noc a krásný a spokojený spánek, cítila pravý opak. Její hlava se stále točila jen kolem té jedné věci, té jedné otázky, která by mohla zodpovědět na všechno.

Proč?

Tato otázka hrála u Gemm největší roly, naprosto hlodala každý kousek její mysli, jako by ji v hlavě žila myška, avšak odpovědi ji nebylo k naleznutí. Jak moc si přála aby našla odpovědi na to co jse ji vlastně děje. Proč se to dělo zrovna ji.

"Gemmo"

Drobná dívka se otočila na onu straší ženu, v jejím obličeji byl znovu prazdný výraz.

"Ano matko?"

Gemmino srdce se nyní zastavilo, cítila jak se jí stahuje hrdlo a jak se jí začali pomalu ale jistě třást ruce.

"Přijdou si pro tebe do pěti dní, chci aby jsi byla připravena stačí ti menší taška oblečení a pak to co jsi budeš chtíti vzíti sebou . Rozuměla jsi nebo máš nějaké dotazy?"

"Ano matko, rozuměla jsem"
"Dobře "

Hned po zavření dveří se Gemmě spustili slzy, cítila jak ji horké slzy hladí po tváři. Nemohla uvěřit, že už ten osudný den přišel. Gemmu nyní začaly navštěvovat ony černé myšlenky, ony spoty ďábla a vlastního rozumu. Přežije vůbec? Bude moct ještě někdy cítit tu vášni k životu, bude moct někdy cítit tu opravdu lásku? Přece jen tohle je posledních pět dní kdy může ještě říci, že její život je vážně její. A proto se rozhodla těch posledních pět dnů žít.